pacholík, -a m. (6. mn. -cích) †1. chlapec, hoch, hošík; pachole 1 (zast.): devítiletý p. (Klicp.); žvatlající p. (Podl.) †2. kočí, pacholek 1: věrný p. zapřáhl do vozu (Něm.); jede, jede poštovský p. (čast. panáček) (Mrš., Jir.) postilión 3. (kdysi) mladý muž v rozličných zaměstnáních, učedník ap.: p-ci, tovaryši i mistři řemesla pekařského (Wint.); → expr. zdrob. k 1 pacholíček (*pašolíček Hol.), -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)