pacht, -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. lat.) poněk. zast. 1. nájem hospodářského objektu ap.: p. zahrady, hospodářství; p. hostince, mlýna; dát do pachtu, mít v pachtu (statek ap.); p. došel, vypršel; přen. expr. mít v pachtu slávu (Ner.), pravdu (Šal.) ap. dělat si výhradní, stálé právo na ni; práv. nájem věci, jejíž užívání je možné jen vynaložením práce (obhospodařováním ap.) 2. pachtovné: dlužit p. z pole; — pachtovní v. t.