packal, -a (1. mn. -ové), řidč. packář (*packař Lid. nov., †paclíř Herrm.), -e m. (packalka, -y ž.) ob. expr. kdo něco neuměle n. nedbale dělá, kazí, packá; nešika, břídil, fušer, babral: byl to p. a neodborník