pahrbek, -bku (6. mn. -bcích) (*pahrb, -u, 6. j. -u) m. 1. kniž. pahorek, kopec, vrch, vyvýšenina: nevysoké, lesnaté p-y; pole a louky se střídaly s mírnými pahrby (Hol.) 2. (též *pohrbek Glaz.) malá vyvýšenina vůbec; hrbol: p. mateřídoušky; přen. expr. obličej samý p.; zast. pod p-em — tam jest tichý sen (Mácha) pod rovem; žel. svážný p.; → zdrob. pahrbeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)