pakovat ned. (z něm. zákl.) ob. 1. (co; ~) balit 3: p. knihy do balíků; p. kufr; na pakování je dost času; přen. chystat se k odjezdu: už pakuje, sbírá svých pět švestek 2. expr. (koho, co) hnát, odhánět, zahánět: hned ho pakoval ze dveří; — pakovat se (*pakovat Kosm., Klost.) ned. ob. expr. jít pryč, klidit se, táhnout: pakuj se odtud ○ předp. na-, při-, roz-, s-, vy-, za-; → nás. pakovávati