palčivý příd. 1. řidč. prudce pálící, vydávající žár; žhoucí, žhavý: p-é slunce; p-á výheň; p-é vedro 2. řidč. velmi horký; rozpálený, rozžhavený, žhavý: p. písek pouště (Vrchl.); p-é čelo 3. působící nepříjemný, často štiplavý, pálivý pocit: p-á žízeň nesnesitelná; p-á chuť papriky; otevřená p-á rána; p-á bolest; p. mráz; přen. černé p-é oči ostré, pronikavé; p., výsměšný pohled; p-á satira ostrá; bot. plamének p. 4. kniž. působící duševní bolest; bolestivý, trýznivý: p. stesk po domově; p-á pochybnost; p-é výčitky; p-á nenávist 5. (prudce) naléhavý, tíživý, ožehavý: p-á otázka dneška; p. problém; p-á nutnost; — zpodst. *palčivo, -a s. palčivost: cítila p. v tváři (Jir.); → přísl. palčivě: slunce p. zářilo; – p. horký; to chutná p.; – rána p. bolela; – p. pociťovat bezpráví; – p. si něco přát; → podst. palčivost, -i ž.