palcát, -u m. (6. j. -u, -ě) (z maď.) 1. hist. středověká zbraň s kovovou hlavicí n. kladívkem, u husitů odznak hejtmanů: husitský p.; Žižkův velitelský p. 2. (dř.) odznak rychtářské moci, rychtářské právo, žíla: (rychtářův) p. neboli právo do výše vztyčené dávalo znamení (Wint.); → expr. zdrob. *palcátek, -tku m. (Jir.); — palcátový příd.: hroty p-ch hlav (Heyd.)