palec, -lce m. 1. nejsilnější prst mající jen dva články: otisk palce; palce mu koukají z bot; chlapec jako p. (Baar) maličký; maliny byly jako palce veliké; ♦ držet někomu p., palce myslit na něho s přáním zdaru (též se skutečným držením palce mezi ukazovákem a prostředníkem); být někomu příznivě nakloněn, stranit, přát mu; nehnout pro někoho ani palcem (čast. prstem) vůbec nic neudělat; zast. ob. dostat někoho pod p. (Šlej.) do své moci; pod p. prodávat (Čel.) tajně, pod rukou; udělat něco pod palcem (Šmil.) potají; mít něco pod palcem (Bass) tajně o něčem vědět ap. 2. prst rukavice pro palec: rukavice s palcem 3. stará míra délková (asi 2,5 cm), vlastně šířka palce; coul: měřilo se na palce; desky na dva palce silné (Baar) *4. palečnice 2 (mučidlo) (Nov.) 5. stroj. zub (zprav. dřevěný) vsazovaný do kola (součást ozubení) 6. stroj. okrouhlý výčnělek sloužící k přeměně kývavého pohybu na pohyb přímočarý vratný; → zdrob. paleček, palček v. t.