paličatý příd. 1. expr. tvrdohlavý, tvrdošíjný, umíněný, svéhlavý, zarputilý, zarytý: p. kluk; odmítal s p-ou umíněností *2. mající velkou palici: pitvorné obrysy starých p-ch vrb (Jir.); p. sněhulák (Šrám.) hlavatý; → přísl. paličatě: p. zapírat; → podst. paličatost, -i ž. paličáctví: tvrdošíjná p.