paluba, -y ž. (z rus.) 1. plošina kryjící svrchu prostor lodního trupu: dřevěná p. parníku; loď vzala trosečníky na p-u nalodila je; ust. spoj. muž přes p-u zvolání oznamující, že někdo spadl z lodi do vody; ♦ hodit, házet někoho, něco přes p-u ponechat, ponechávat osudu, opustit, opouštět, obětovat někoho, něco; loď. hlavní, spodní, směrná, promenádní p. 2. (v letadle, v kosmických plavidlech ap.) prostor pro osádku a pro cestující n. náklad 3. (domnělý) druh středověké zbraně: kovali sudlice, p-y i meče (Jir.); → zdrob. k 1 paloubka (expr. *palubička K. Čap.), -y ž.; — palubový v. t., palubní v. t.