paměť (zast. a nář. pamět), -ti ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -em, -ím, 6. -ech, -ích, 7. -tmi, -ťmi) 1. způsobilost uchovávat dřívější vjemy a zkušenosti a vybavovat je: mít dobrou, slabou, špatnou p.; cvičit p.; ztrácet p.; opouští ho p.; p. ochabuje; mít p. pro čísla; místní p. pro prostorové vztahy; ♦ mít krátkou p. brzo zapomínat; ob. mít p. jako cedník, mít děravou p. nepamatovat si, být zapomnětlivý; psych. mechanická p. opírající se zprav. jen o vnější spojení zapamatovávaných jevů; logická p. opírající se zprav. o logické vztahy zapamatovávaných jevů; zraková, sluchová p. 2. zásoba vjemů a zkušeností uchovávaných a podle potřeby vybavovaných: vštípit si něco dobře, navždy do p-i zapamatovat si; uchovávat, podržet, mít něco v p-i pamatovat si; něco utkvělo v p-i; něco mi vypadlo z p-i zapomněl jsem to; to nám nevymizí z p-i nebude zapomenuto; pokud naše p. sahá pokud se pamatujeme; ust. spoj. jít, dělat, hledat něco po p-i (ps. též popaměti) podle paměti, bez kontroly zrakem ap.; mít něco, někoho na p-i na mysli, na zřeteli, myslit na to, co je třeba udělat, čeho, toho je třeba dbát; poněk. zast. uvést, uvádět někomu něco na p. (Herb., Jir. aj.) (zast. v p. Něm., Tyl) připomenout, připomínat; zast. přivést někomu něco na p., ku p-i (Wint.); ♦ máme to v čerstvé, živé p-i ještě si to dobře pamatujeme; při dobré p-i; udělat to za čerstvé p-i hned 3. mat., tech. zařízení určené k uchování kódovaných informací: magnetická bubnová p. zaznamenávající informace do magnetické vrstvy na rychle se otáčejícím bubnu; magnetická pásková p. zaznamenávající informace do magnetické vrstvy na pásce; statická p. u kt. je zaznamenaná informace přístupná přímo; dynamická p. u kt. zaznamenaná informace není přímo přístupná, vnitřní p. informace, s kt. stroj (samočinný počítač) právě operuje; vnější p. informace, s kt. stroj (samočinný počítač) právě neoperuje; vyrovnávací p. pomocná, určená k přechodnému záznamu při převodu informací (např. při převodu z vnější paměti do vnitřní); kapacita p-i 4. kniž. v ust. spoj. za (něčí) p-i v době, jejíž události někdo z vlastní zkušenosti pamatuje, jichž byl svědkem, současníkem ap.: za naší p-i (Ner.) 5. poněk. zast. to, co připomíná minulé události n. lidi vzdálené, zprav. zemřelé; památka 1; zast. vzpomínka, vzpomínání: (udělal to) na p. té šťastné události (Baar); sborník vydaný na p. stého výročí; připil na věčnou pamět těch, již chyběli (Zey.); chrám p. jeho hlásá (Ner.); – zast. zapadla pamět na hrozný požár (Jir.); žije v naší p-i (Hál.); sběhly se věci p-i hodné (Jir.); p-i hodno jest (Havl.); v. též pamětihodný 6. kniž. pověst, kt. někdo po sobě zanechal, s níž je ho vzpomínáno: Jiřík z Poděbrad slavné p-i (Jir.); bratr Žižka svaté p-i (Jir.) 7. zast. ústní n. písemné podání, zpráva, zprav. o něj. význačné události n. osobě z minulých dob; dnes jen mn. paměti zápisy (zprav. vynikajících jedinců) o prožitých událostech; memoáry, vzpomínky, zápisky: dosud o tom (utrpení předků) vypravují p-i (Hol.); stará kniha zápisů a p-í (Jir.); – válečné p-i (Jeníka z Bratřic) (Jir.); P-i Josefa Václava Friče †8. vědomí, smysl, smysly: a nevěsta bez p-i klesá v náruč ženichu (Erb.); p. vězně (zajme) nový sen (Mácha); byl při dobré p-i (Podl.) věděl, co mluví, co dělá; — v. též nazpaměť, zpaměti