pamatovati (nář. pamatat Něm. aj., pomatovat Jir., Baar aj.) ned. 1. zprav. pamatovati si (co; koho) uchovávat v paměti; být s to uchovat pamětí: p. si pravidlo; p. si cestu; učitelé si pamatují své žáky; pamatovala dobře matku i otce (Podl.); pamatuji si vás, byl jste jednou u nás; pamatuji si, co tehdy řekli; p. si, jak to skutečně bylo; verše se snadno pamatují zapamatovávají se; taková věc se pamatuje nezapomíná se; pamatuj si to! zapamatuj si to; expr. často jako výstraha, aby se něco neopakovalo; – p. si snadno (špatně) čísla, melodie; ♦ už jsem ho neviděla, ani nepamatuji nevím jak dlouho, dávno 2. (na co, koho, kniž. čeho) podržovat, uchovávat v paměti a připomínat si to; vzpomínat: na tu událost budu dlouho p.; málokdo z vás pamatuje na ty těžké začátky (Olb.); ty svíčky ať hoří za ty, na něž nikdo nepamatuje (Něm.); pamatuj na má slova (kniž. mých slov Zey.) nezapomeň je, aby sis je mohl připomenout, až se stane to, co říkám; pamatuj na mne, pamatuj, co jsem říkal 3. (koho, co) být pamětníkem někoho, něčeho z minulosti, svědkem, účastníkem, současníkem něčeho uplynulého ap.: pamatuji ho jako malého chlapce; pamatuje ještě koňskou dráhu v Praze; takové mrazy už dávno nepamatujeme takové mrazy už dávno nebyly; přen. to stavení pamatuje lepší časy; expr. ta koleska Žižku pamatuje (Něm.) je starodávná, sešlá ap.; v ust. spoj. pamatuje Abraháma je velmi starý 4. (na co, koho) mít něco, někoho při svém jednání na mysli, na zřeteli, na paměti; dbát (čeho, koho), nezapomínat, myslet; (na koho, co; na koho, co čím, s čím) mít někoho, něco na zřeteli při něj. rozdělování ap.: p. na své zdraví; pamatuj na to, že...; p. na stáří, na budoucnost; zákon na to pamatuje; musí být pamatováno na výchovu nového dorostu; na všecko musím p. já myslit; pamatuj na má slova řiď se jimi; pamatuj na otce a na to, co ti říkával; – p. v závěti na příbuzné; pamatovala na děti vždy nějakým dárkem; v rozpočtu bylo pamatováno velkou částkou na kulturní potřeby; ♦ p. na zadní vrátka zajišťovat si možnost ustoupit; p. na zadní kolečka, p. na stará kolena expr. myslet na stáří 5. poněk. zast. (koho nač, na koho) připomínat (komu co, koho), upozorňovat (koho nač, na koho), upamatovávat, připomínat (komu co): pamatoval ji na její slib (Svět.); pamatoval ji na děti (A. Mrš.); doma ho všecko na ni pamatovalo (Něm.) 6. poněk. zast. (koho, 4. p.) připomínáním přivádět k sebeovládání, k rozvaze; krotit; přivádět (někoho omdlelého) k vědomí: musili ho pořád p., aby tak nekřičel; pamatujte se, copak to mluvíte?; vzmuž se, pamatuj se (Svět.) ovládej se; on se dost nepamatuje; – křísily, pamatovaly omdlelou (Pal.); — pamatovati se ned. (na koho, co) 1. podržovat, uchovávat v paměti (více n. méně podrobně) vědomí o někom, o něčem; vzpomínat si: pamatuji se na něho dobře; pamatovala se na ta místa už málo; pamatuji se, že býval často nemocen 2. poněk. zast. (o omdlelém) nabývat vědomí, probírat se k vědomí: počala sebou hýbati, dýchati, se p. (Svět.); údy teprv pozvolna se pamatovaly k životu (V. Mrš.) 3. nář. projevovat se, jevit se: kněžství se v něm pamatovalo (Jir.); Praha se mu (kupci tam vyučenému) ve všem pamatovala (Jir.) ○ předp. při-, u-, u- se, vz- se, za- si; → nás. pamatovávati