panák (ob. expr. paňák), -a m. (6. mn. -cích) 1. hanl. muž (zprav. mladý) upjatého chování n. nápadně vystrojený, ale vnitřně prázdný, omezený: uhlazený, nadutý, povrchní p.; vyšňoření, módní p-ci; městští, zámečtí p-ci 2. (1. mn. -ci, -ky) figurka (loutka) n. obrázek představující mužskou postavu; panáček 3: dřevěný, gumový, perníkový p.; natahovací p.; vycpaný slaměný p. na poli strašák; komedie s p-y loutkami; nakreslit p-a; stojí, sedí jako (dřevěný) p. (expr.) nemotorně, strnule; fackovací p.; výtv. slang. socha: odejde a zapomene p-a namočit (Čap.-Ch.); kart. slang. spodek, svršek n. král: tarokový p.; — panák, -u, -a m. (4. j. -k, -ka, 1. mn. -ky, -ci) 1. seskupení, do něhož se stavějí snopy na poli; mandel 2: stavět obilí do p-ů 2. (4. j. jen -ka) slang. sklenka kořalky: p. žitné; dal si nalít p-a; → zdrob. panáček v. t.