panovník, -a m. (6. mn. -cích) (panovnice, -e, †panovkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Něm.) ž. 1. osoba jsoucí v čele státu s monarchickou vládní formou; monarcha, vladař, vládce: čeští p-ci; korunovace p-a; rakouská p-ce Marie Terezie 2. kniž. a zast. kdo zaujímá někde nejpřednější místo; vládce: p. vod (Svob.) vodník; nejmocnější všech p-ů (Jir.) (o lásce); každý měl "p-ci svého srdce" (Ner.); expr. zdrob. *panovníček, -čka m.