pantomim [-mím], -a (mn. 1. -ové), pantomimik [-mim-], -a (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (*-mimista, -y, 1. mn. -é) (Havl., Arb.) m. (pantomimička, *-mimka Ner., †-mimistka Lum., -y ž.) (z řec.) herec hrající v pantomimě; pantomima [-mí-], -y ž. divadelní hra, v kt. je dramatický děj vyjadřován beze slov mimickými prostředky; němohra (poněk. zast.): vtipná p.; přen. expr. mistrnou p-ou se s ním domluvila; pantomimika, -y ž. řidč. mimické prostředky (mimika) vyjadřující v pantomimě děj; pantomimický příd.: p-é umění; p-é představení; p. talent herce; → přísl. pantomimicky: provést hru p.; → podst. pantomimičnost, -i ž.