paradox, -u m. (6. j. -u), kniž. paradoxon, -xa, zř. -xonu (Arb.) s. (*paradoxie, -e ž., K. Čap.) (z řec.) neočekávané, překvapující tvrzení, zdánlivě protismyslné a odporující běžným soudům, pokládaným za správné: vtip, sarkasmus a p.; libovat si v p-ech; zní to jako p.; podivné p-on léčení strachu před smrtí sebevraždou (Vrba) protismyslnost; liter. básnická a řečnická figura, jejíž obsah zdánlivou nelogičností a nepravděpodobností obrací na sebe pozornost: Shawovy duchaplné p-y; jiskřivé, sršící p-y; log. formálně správný úsudek, jehož výsledkem je logický spor; fyz. úkaz (jev), kt. se zdánlivě vymyká obecným zkušenostem, avšak je pochopitelný z hlubšího studia přírodních zákonů: Pascalovo p-on; -doxní (*-doxální Til.) příd. na první pohled protismyslný; neočekávaný, nepochopitelný, neuvěřitelný: p. výrok, slova, p. situace; p. názor; octnout se v p-m postavení; p. povaha (Mah.) plná protikladů; přísl. -doxně: to zní p.; to působí přímo p.; podst. -doxnost, -i ž.: p. situace