parchant, řidč. panchart (*pankart Šmil., *pankhart Pfleg.), -a m. (1. mn. -i) (z něm. zákl.) 1. vulg. nemanželské dítě; dítě vůbec: měla dva p-y, každého s jiným; – jděte si dnes někam jinam, parchanti, já nic nemám (Olb.) 2. nadávka (i dospělým lidem): parchante zrzavá! (Šrám.); ty kluku mizerná, pancharte! (K. Čap.) 3. jen parchant (4. j. -a, -t) polygr. slang. neúplná východová řádka umístěná na stránce jako první; → expr. zdrob. k 1 *parchantek, *panchartek, -tka m. (6. mn. -tcích) (Drda); — parchantský, řidč. panchartský (*pankartský Slád.) příd.: vulg. par-á fakáňata (Staš.)