park, -u m. (6. mn. -cích) (z fr. driv. angl.) 1. sad s okrasnými stromy a květinami sloužící k procházkám a k rekreaci; sady: městský p.; zámecký p.; děti si hrají v parku; p. kultury a oddechu velkoměstská instituce pro zábavu a poučení obyvatelstva; národní p. státem chráněná přírodní rezervace; Tatranský národní p. 2. soubor dopravních prostředků, materiálů n. nářadí: p. vozový, traktorový, automobilový, lodní; tech. strojní p. soubor strojů, kt. je vybavena urč. pracovní jednotka; voj. muniční, tankový, letecký p.; armádní, divizní p.; div., film. osvětlovací p. soubor osvětlovacího příslušenství *3. parkoviště: nádražní p. (K. Čap.); → expr. zdrob. k 1 parčík, -u (*parček, -čku, Čech) m. (6. j. -u, 6. mn. -cích); — parkový příd.: p-á cesta; p-á úprava, → přísl. parkově: p. upravený les