partaj, -e ž. (z něm. driv. fr.) ob. 1. účastník jednání (před úřadem, u úřadu), strana: ouřady neplýtvaly zdvořilostí k p-ím (Herrm.) 2. poněk. zast. nájemník; rodina nájemníka: pořádná p.; stížnost na p-e 3. často expr. politická strana: koaliční p-e; být v p-i; — partajní (*partajný Šal.) příd. často expr. k 3; stranický: p. sektářství; p. politika; p. boje; → přísl. partajně