partitura [-tytú-], -y ž. (z it.) hud. notový zápis vícehlasé skladby, v němž má každý hlas n. skupina hlasů svou samostatnou osnovu; → expr. zdrob. *partiturka, -y ž. (Lid. nov.); — partiturový (*partiturní [-tu-] Ner.) příd. hud.: p. papír notový papír s potřebným počtem osnov