patřiti I ned. (3. mn. -í, rozk. patř, patři) 1. (komu) být majetkem, vlastnictvím někoho, být něčí; náležet, příslušet: patří mu rodinný domek; půda patří těm, kdo na ní pracují; umění patří lidu; dát každému, co mu patří; patří ti to zasluhuješ (si) to 2. (ke komu; komu; kam) mít někde náležité místo; (o osobě) být účastníkem, členem něčeho ap.; (o věci) být součástí něčeho; být počítán někam; příslušet, náležet: ti dva patří k sobě; dítě patří matce; vrátil se domů, kam patřil; zapínání patří dopředu; – patří k nejlepším pracovníkům, mezi nejlepší pracovníky; velryby patří k savcům; to nepatří do naší pravomoci; to sem nepatří; ♦ to patří k věci je v dané situaci vhodné, obvyklé 3. poněk. kniž. (komu, čemu) být určen, týkat se (koho, čeho): poslední pohled patřil matce; návštěva patřila nám; odpověď patří všem; — patřiti se ned. zprav. 3. os. patří se (~; pro koho; na koho) být vhodný, hodit se, slušet se: nevíš, co se patří?; chovej se, udělej to, jak se sluší a patří; to se pro tebe (na tebe) nepatří; v. též jaksepatří ○ předp. o- (zao-); → nás. patřívati (o) bez předp.