patolízal, -a m. (1. mn. -ové) (patolízalka, -y ž.) hanl. kdo přílišně a nedůstojně někomu pochlebuje, podlézá; podlézač, přisluhovač, lokaj, pochlebník, nohsled, bezpáteřník: odporný p.; → expr. zdrob. -lízálek, -lka m. (mn. 1. -lkové, -lci, 6. -lcích), -lízalský příd. hanl. podlézavý, ponížený, lokajský, pochlebný, bezpáteřný, servilní: p-é chování; p-á povaha; p-á politika; → přísl. -lízalsky: p. se chovat; → podst. -lízalství, -í s. podlézavost, přisluhovačství, lokajství, pochlebnictví, nohsledství, bezpáteřnost: snížit se k hnusnému p.