patricij, -e, řidč. patricius, -ia m. (1. mn. -ové) (patricijka, -y ž.) (z lat.) hist. 1. (ve starověkém Římě) plnoprávný bohatý občan 2. (v středověku) příslušník patriciátu; starousedlý, bohatý měšťan; patricijský (†patrický Svět.) příd.: p. senát; – p. rod, původ měšťanský; p. dům; p-á rodina; → přísl. patricijsky; → podst. *patricijství, -í s.: představitel viktoriánského p. (K. Čap.)