pečeť, -ti, -tě ž. (mn. 1. -ti, -tě, 3. -tím, 6. -tích, 7. -těmi) 1. kus vosku (s otiskem pečetítka) přilepený na něco n. zavěšený k něčemu; otisk urč. znaku (zprav. v pečetním vosku): červená vosková p.; lámat, ulomit p.; – úřední p. kulaté razítko se státním znakem: opatřit listinu, vysvědčení úřední p-í; (Havlíčkovy) spisy (byly) sedmerou p-í zapečetěny (Jir.) nepřístupné; přen. smutné zážitky zanechaly na něm svou p. stopu; ♦ svěřit něco pod p-í, pod p-í tajemství, mlčenlivosti, pod sedmerou p-í tajně, důvěrně 2. pečetidlo: státní p. Karlovy university; p. s vyrytým erbem; vtisknout, přitisknout p. 3. charakteristické znamení, známka, znak: p. nevinnosti; p. hanby; jeho názory nesou p. doby; vtisknout něčemu svou p. 4. mysl. plocha na spodním konci shozené lodyhy paroží