pec, -e (zast. -i) ž. 1. prostor, obyč. obezděný, n. zařízení, v kt. se peče: chlebová p.; zatopit v peci; vychladlá p.; chléb z pece čerstvý; slunce pálilo jako žhavá p. (Ner.); vedro jako v peci velmi horko; rozbořila se jim p., přen. expr. narodilo se jim dítě; tahat za někoho kaštany z pece (čast. z ohně); výr. pekařská p.; voj. polní p. 2. nár. vyvýšené místo nad pecí n. vedle ní: děti na peci, za kamny (Něm.); spát na peci, válet se za pecí, přen. lenošit; sedět za pecí, přen. být v pohodlí, v závětří, nevydat se nikam za zkušenostmi; řemeslník za pecí válený (Něm.) nezkušený 3. nář. kamna (Havl.) 4. žárovzdorný prostor, v kt. se provádí působením vysoké teploty tavení, žíhání a jiné pochody: tech. průmyslové pece; tavicí, kalicí p.; elektrická, plynová, koksová p.; odporová, plamenná p.; šachtová, tunelová p.; hut. vysoká, martinská, hrudkovací, aglomerační p.; ker. kruhová, pánvová p. 5. množství (zprav. pečiva), kt. pojme jedna pec, pečení: tři pece chleba; napekla po dvou pecích koláčů (Ner.); zdrob. *pecička (Vach.), *pecka (Salich.), *pécka (Pech.), -y ž., pícka v. t.