pekelník, -a m. (6. mn. -cích) 1. poněk. zast. a expr. ďábel 1, čert 1: všude poletovali dobří i zlí duchové, ďáblové a p-ci (Bass); chechtá se jako p.; svolával na pomoc všechny p-y *2. zatracenec v pekle: (čerti) vytahovali rozpálenými kleštěmi jazyky p-ů (Staš.) 3. expr. člověk zlý, hodný zavržení; ďábel 3 (ob. expr.): ti p-ci se nebáli ani hříchu největšího (Vanč.); žert. je to malý p. (o rozpustilém dítěti)