pekelný příd. 1. jsoucí v pekle, z pekla; peklu náležející, vlastní: p-á říše; p-é brány; p. oheň; věřit v zlého ducha p-ého (Něm.) v ďábla; ust. spoj. p. stroj zařízení s náplní třaskavin přiváděné k výbuchu v určené době hodinovým strojem; poněk. zast. p. kamínek (Šmil.) lápis 1 2. ďáblův, ďábelský 1: p-á moc; p-é mámení 3. expr. budící hrůzu, děs; hrozný 1, strašný, děsný 1, odporný 1: p. skutek; zanechali za sebou p-ou spoušť; p-á zbraň; p-á obluda (Něm.) (o sani); 4. expr. velmi zlý; zlomyslný, zlovolný, ďábelský 2: p. smích; odpovědět s p-ou škodolibostí; p. plán; p-á nástraha 5. expr. zlořečený, proklatý: p. mamon; p. lhář; ty p-é karty 6. expr. (zprav. o něčem nepříjemném) neobyčejně velký; obrovský 1, ohromný 1: p. hluk, povyk; p-é vedro; nasadil p-é tempo; p-á dřina, bolest, žárlivost; → přísl. pekelně: p. temný; – expr. p. odporný zápach; – expr. p. rozchechtaná tvář; – expr. zub ho p. bolí; p. hřát; p. těžký