perón, -u m. (6. j. -ě, -u) (z něm. driv. fr. zákl.) hovor. (železniční) nástupiště: čekat na p-u na vlak; chodit po p-ě; → expr. zdrob. perónek, -nku m. (6. mn. -ncích); — perónní, perónový příd.: p-ní lavice; p-ová svítilna; p-ní lístek vstupenka na nástupiště; žel. p-ní kolej u nástupiště (perónu) pro osobní vlaky; p-ní podchod podzemní chodba spojující nástupiště s výpravní budovou