perfektní příd. (z lat.) 1. řidč. dokončený, dokonaný, úplný: koupě je už p.; práv. úplný, mající všechny právní náležitosti: p. smlouva; p. zákon obsahující sankce pro případ, že jeho ustanovení budou porušena 2. dokonalý, bezvadný, výtečný: p. písařka; dílo režijně p.; p. znalost cizího jazyka 3. jaz. týkající se perfekta: p. tvary (tvary) perfekta; → přísl. k 2 perfektně: mluví p. francouzsky; umí to p.; → podst. k 2, 1 perfektnost, -i ž.: zahrát skladbu s p-í; – práv. p. právního úkonu