perspektiva [-tý-], -y ž. (z lat. zákl.) 1. pohled do dálky se zdánlivým sbíháním rovnoběžných čar a s postupným zmenšováním vzdálenějších předmětů; zobrazení tohoto pohledu: zobrazit v p-ě; užít p-y; p. náměstí; špatná p. obrazu; pohled z ptačí p-y shora, přen. shrnující; z žabí p-y zdola; přen. expr. žabí, žabomyší p. nedostatek rozhledu; geom. lineární p.; paralelní, rovnoběžná p.; vojenská p. 2. výhled (do budoucnosti, zř. do minulosti): p. dalšího vývoje; dát lidem budovatelskou p-u; nové p-y naší poezie; velkolepá p. elektrifikace (Fuč.) plán; p. v dobu minulou (Durdík) 3. hledisko, stanovisko: ideová p. smetanovská (Z. Nej.); p. doby; — perspektivní [-ty- i -tý-] (†perspektivný Šal., *perspektivický [-ty-] Krásn.) příd.: p. kreslení řídící se zákony perspektivy; p. hloubka obrazu; p. plán výhledový, dlouhodobý; geom. p. kolineace osová, středová; → přísl. perspektivně (*perspektivicky A. Nov.): p. kreslený obraz; → podst. perspektivnost, -i ž.: p. obrazu