pevnost, -i ž. 1. vlastnost toho, co je pevné; trvanlivost, odolnost proti tahu, tlaku ap.: p. vlákna, vazby; p. stavebního materiálu; p. hradu nedobytnost; p. základů bezpečnost; tech. schopnost hmoty (materiálu) zachovat soudržnost proti působení vnějších sil: zkouška p-i, na p.; mez p-i napětí, při kt. již nastává porušení materiálu; p. v tahu, tlaku, ohybu; elektr. elektrická p. nejmenší napětí potřebné k proražení vrstvy izolátoru 2. soudržnost, konzistence; odolnost proti změnám; stálost: p. starých pergamenů; – p. přátelského svazku; p. víry nezlomnost; p. vůle; p. přesvědčení; p. povahy důslednost, neúchylnost 3. ráznost, rozhodnost, energičnost, důraznost, jistota: mužná p.; p. hlasu; v jeho tváři se zračila p., odhodlanost 4. větší trvale opevněné místo, které může s poměrně malou posádkou bránit nepříteli v postupu; bašta I 2: Terezín, bývalá p.; nedobytná p.; obležení p-i; vydat p.; přen. Žižka vytvořil z vozů p.; létající p. druh amer. bombardovacího letadla; zast. ob. jít na p. (Herrm.) do pevnostního vězení; přen. p. míru, socialismu; → zdrob. pevnůstka, -y ž.: pohraniční p-y bunkry; příd. pevnůstkový: p-á pozice