pilíř, -e m. (z rom.) 1. opěra stavební konstrukce (zprav. svislá n. šikmá, hranatého průřezu); sloup 2: opěrné p-e gotické klenby; p-e v podloubí; mostní p-e; kamenné, betonové p-e; horn. uhelný p. část ložiska vyčleněná chodbami, kt. se dobývá nakonec (před zavalením); ochranný p. ohradník 2. kniž. a publ. opora, základní činitel ap.; sloup 4: hlavní p-e hospodářství; SSSR, p. světového míru; → zdrob. pilířek, -řku m. (6. mn. -řcích); — pilířový v. t.