pionýr, -a m. (pionýrka, -y ž.) (z fr.) 1. (též *pionér) první osadník v neobydlené krajině; přen. průkopník něj. nového směru, hlasatel nových myšlenek ap.: umělečtí p-ři; p. socialismu (Olb.); p-éři nové vědy (Naše d.) 2. člen Pionýrské organizace Československého svazu mládeže a obdobné organizace jinde: vzorný p.; červený šátek p-a; Dům p-ů v Praze; sovětští p-ři 3. (též *pionér) (kdysi) voják ženijního sboru; → expr. zdrob. k 2 pionýrek, -rka m. (mn. 1. -rkové, -rci, 6. -rcích); — Pionýr, -a m. Pionýrská organizace ČSM: být přijat do P-a; — pionýr, -a, -u m. motorové kolo zn. Pionýr; — pionýrský příd. k pionýr, -a, Pionýr: p-á práce průkopnická; – P-á organizace ČSM sdružující mládež od 9 do 15 let; p. slib; rudý p. šátek; p-á vedoucí; p. tábor; p. dům organizační, pracovní a výchovné středisko pionýrů; – zast. p-á četa ženijní; → přísl. pionýrsky