plášť, -tě m. 1. dlouhý svrchní kabát, nošený na ochranu proti zimě, nepohodě, zašpinění ap.: dlouhý, tříčtvrteční p.; nový, odřený p.; dámský, pánský p.; jarní, letní, vycházkový p.; p. do deště; nepromokavý, igelitový p.; balónový p. (z balónového hedvábí); koupací p.; pracovní p.; vojenský p.; bílý lékařský p.; ochranný azbestový p.; přen. temný p. noci; ♦ pod pláštěm noci pod ochranou, záštitou; pod pláštěm (čast. pláštíkem) pomoci, skromnosti pod záminkou, se zdáním; přikrýt pláštěm milosrdenství, zapomenutí milosrdně, shovívavě zatajit, zapomenout; (je) kam vítr, tam p. přiklání se hned k té, hned k oné straně, k tomu n. onomu názoru, zprav. podle svého prospěchu 2. ochranný obal, ochranné zařízení: p. kapesních hodinek; tech. vnější část výrobku n. zařízení (stěna, obložení, vrstva ap.) sloužící nejč. k ochraně, izolaci, vyztužení aj.: ochranný p. kotle, bubnu; p. šachty, pece; p. kabelu; topný, chladicí p.; p. pneumatiky obal duše (ve význ. 6); voj. p. střely, hlavně vnější ocelový obal; zool. (u měkkýšů) zdvojenina kůže, zprav. vylučující pevnou vnější schránku (např. u hlemýždě); les. ochranný lesní p. zarostlý okraj lesa, chránící porost před účinky větru ap.; geom. p. kužele, válce oblá část povrchu; p. jehlanu, hranolu souhrn pobočných stěn; → zdrob. pláštík, -u (†pláštěk, -ťku Jir.) (6. j. -u, 6. mn. -cích), expr. pláštíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; — příd. pláštíkový: p. přehoz; zool. pavián p.