plácati ned. 1. (koho, 4. p., po čem, do čeho, přes co, komu na co, do čeho) bít údery provázenými zprav. pleskavým zvukem; pleskat 2, tleskat: plácal ho po rukou, přes koleno; plácal mu na rameno; p. se do stehen; plácají si do dlaní (při uzavření koupě); p. rukama; holubice plácala křídly mávala 2. pleskavě narážet; pleskat 1, tleskat: déšť plácal do oken; podrážky plácaly o dláždění (Olb.) 3. expr. (komu, čemu; ~) (silně) tleskat, aplaudovat: p. řečníkovi, referátu; plácala, až ji dlaně pálily 4. expr. (co) pleskat 3, uplácávat: p. cihly; p. z másla úhledné cihličky 5. expr. (co) dělat něco ledabyle v hojné míře: p. jeden obraz za druhým pleskat 4, mastit 3: – p. jedno přes druhé jíst všechno možné; plácal si žaludek kazil si ho nemírným, nevhodným n. špatným jídlem 6. ob. expr. (~; co; o čem) naprázdno mluvit; pleskat 6, tlachat, žvanit: kdybys zbytečně neplácal!; to je plácání do větru žvást; p. hlouposti; ♦ plácá páté přes deváté mluví bez ladu a skladu; — plácati se (sebou) ned. ob. expr. s pleskavým zvukem se pohybovat; pleskat se 1, zmítat se, házet se, mrskat se: husy se plácaly v loužích; plácal sebou ve vodě, až to stříkalo ○ předp. na-, na- se, o-, po-, pře-, při-, roz-, roz- se, s-, u-, vy-, za-; → nás. plácávati ○ předp. v. plácati kromě na-, na- se, při-; — dok. plácnouti