plácnouti dok. (min. -cl, trp. -cnut) 1. (koho, 4. p., po čem, do čeho, přes co; komu na co, do čeho) k plácati 1; plesknout, tlesknout: p. dítě po zadečku, přes ruku; p. se přes ústa, do čela; že tě plácnu!; p. si do dlaní; p. do stolu, na stůl udeřit; vůně nás plácla přes nos náhle překvapila; ♦ p. se přes kapsu (ob.) projevit štědrost; hodně utratit; plácnutí do vody zdánlivě efektní, ale neúčinná akce 2. k plácati 2; plesknout, tlesknout: příval deště plácl do oken; dal mu pohlavek, až to pláclo; p. do vody s plesknutím spadnout 3. expr. (co, čím kam) s plesknutím hodit; hodit vůbec; plesknout: p. maso na pekáč; plácl hadrem do kouta; pláclo to s námi uhodilo, přen. otřáslo 4. ob. expr. k plácati 6; prozradit, prořeknout, plesknout: plácl hloupý vtip, – člověk plácne něco a pak ho to mrzí; plácla to naplno 5. ob. plácnout si stvrdit něj. úmluvu (nejč. koupi) podáním ruky s hlasitým plesknutím; expr. shodnout se, domluvit se: hlučně si plácli jako trhovci o jarmarku; – tak co, plácneme si?; — plácnout sebou dok. ob. expr. s pleskavým zvukem upadnout, prudce se položit n. posadit: taktak, že sebou neplácl; – p. sebou na postel ○ předp. při-, roz-, s-, u-, vy-, za-