plát, -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. fr.) 1. kovová, řidč. dřevěná tenká deska; plech 3: pláty sporáku; ocelové pláty tanku; niklový p.; silné dubové pláty; přen. olověné pláty mračen; hist. část středověkého brnění kryjící prsa a záda: kyrysaři s těžkými pláty vpředu i vzadu 2. souvislá, zprav. tenčí vrstva něčeho: olupovat pláty kůry se stromů; p. staniolu; rozválet těsto na pláty; velké pláty slaniny 3. tech. naplocho seříznutý konec dřeva zapadající do stejného výřezu v jiném dřevě: spojovat na p.; → zdrob. plátek v. t.; — plátový příd. složený, sestavený z plátů: p-é brnění; sport. p-á loď