plátce, řidč. platič, poněk. zast. platitel, -e m. (plátkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, platitelka, -y ž.) 1. kdo platí: příjemce a p.; p. daní, alimentů; v. též neplatič 2. jen plátce veř. spr. poplatník; práv. p. pro čest kdo vyplatí směnku v zájmu dlužníka; pošt. osoba, kt. platí složenkou ap.