plésti ned. (1. j. pletu, rozk. pleť, min. pletl, trp. pleten) 1. (co; ~) provlékáním n. prostrkováním spojovat ohebný, úzký n. tenký materiál, a tím vytvářet urč. celek; splétat: p. svetry a punčochy; p. věnce, košíky; pletení provazů; p. koni hřívu; p. vánočky; ráda plete; ♦ p. na sebe bič, řidč. metlu připravovat si nepříjemnosti 2. (co, řidč. koho kam) upevňovat někam provlékáním, prostrkováním něčeho, někoho; vplétat; (co, koho do čeho, zast. več) zaplétat, vkládat, vměšovat: dívky si pletly květiny do vlasů; zast. (zločinec) byl pleten v kolo (Vanč.); – p. do řeči (v řeč) cizí slova; mne do toho nepleť nezatahuj 3. plésti (si) (koho, co s kým, čím) zaměňovat, mást 2: p. ho s někým jiným; p. si skutečnost s vidinou; ♦ expr. p. si to s Radeckým velmi se mýlit 4. (koho, co; komu co) uvádět ve zmatek; mást 1, mýlit 1: nemluv, zbytečně ho při práci pleteš; nepleť mě, znám to; jeho klid ji pletl; p. někomu rozum, hlavu; pletl mu koncept, pletl ho v konceptu rušil, mátl pořád jeho myšlenek n. jeho plány, mátl ho v jednání 5. (co) zmateně mluvit; motat 3; neuměle, pracně dělat, něčím se zabývat: všelijak tu řeč pletl; plete páté přes deváté; nedoví se, co lidé pletou; – plete verše; jak to pletli, tak to pletli, jen když tancovali (A. Mrš.) 6. ust. spoj. sotva p. nohama, jazykem obtížně, těžce pohybovat; motat 2: byl tak unaven, že sotva nohama pletl, nemocný sotva plete jazykem 7. zast. řidč. (co) tajně, v skrytu připravovat, chystat, strojit něco nepříjemného: proč to tak tajně pleteš (Herrm.); — plésti se ned. *1. ovíjet se, otáčet se kolem něčeho: réva se pletla po zdi 2. (do čeho) vměšovat se, mísit se 2, míchat se, zasahovat: plete se jim do domácnosti; pletla se mu do řeči; nepleť se do cizích záležitostí; ♦ p. se někomu do řemesla zabývat se oborem cizí činnosti, zprav. s menším úspěchem 3. (kde; kam) sem tam se pohybovat a překážet: pletl se mezi tančícími páry; dítě se pletlo do cesty; psi se pletli pod nohy, mezi nohama; všude se plete 4. obtížně, těžce se pohybovat; motat se 1: pletou se mu nohy; plete se mu jazyk 5. (~; v čem) mýlit se, mást se 2, chybovat: často zapomínala, pletla se; byl unaven, začal se p.; plete se ve svých výpočtech; aby ses nepletl, ta věc se má jinak; myšlenky se mu pletly; ob. ztratil peněženku, a aby se to nepletlo, ještě mu ukradli kufr a ještě k tomu, nadto ○ předp. do-, do- se, na-, na- se, o-, po-, po- se, pod-, pro-, pro- se, pře-, při-, při- se, roz-, roz- se, s-, s- se, u-, v-, v- se, vy-, vy- se, z-, za-, za- se; → nás. plétati, plétávati, ob. plítat, plítávat ○ předp. v. plésti kromě do- se, na- se