plačka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. (též *plačna, -y, Doucha, †plačnice, -e, Č. lid) naříkačka 2: najaté vesnické plačky 2. (též *plaček, -čka m.) hanl. naříkavá, plačtivá osoba, naříkačka 1: uchvátaná, rozechvělá, kvílející p. (Včel.); kdyby nebyl stará p. a ošlapek své ženy (Hol.); říkali mu plaček (Neum.) 3. též plaček, -čku m. (zprav. mn.) nář. pláč, nářek: nabírala do plaček (Hol.); ptala se s plačky (Něm.); hračky plačky (V. Mrš.) škádlení a přílišná veselost často končí pláčem