plašiti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, co) činit divokým, neklidným n. plachým (ve význ. 5); rozdivočovat, zdivočovat: p. dobytek 2. (koho, co) rozhánět, zahánět (zvl. neochočená, bázlivá zvířata): p. zvěř; utíkat jako plašené koroptve (Jir.) 3. poněk. kniž. (co) zahánět, zapuzovat, odhánět, rozhánět (zvl. něco zlého, nepříjemného): p. chmury z čela; světlo plaší stíny 4. (koho, řidč. co) nahánět strachu někomu; strašit, znepokojovat, zneklidňovat: mějte rozum a neplašte lidi!; strach před vojskem všecko plašil (Jir.) 5. expr. (koho, 4. p.) ucházet se o lásku bez vážných úmyslů; namlouvat si, mámit, bláznit 3: p. děvčata; jak mne těšilo chlapce p. (Ben.) plést jím hlavu; — plašiti se ned. 1. (o koni n. jiném krotkém zvířeti) stávat se divokým, neklidným n. plachým (ve význ. 5); divočet 1: kůň se počal p. a vzpínat; na louce se plašily krávy bzikaly 2. expr. znepokojovat se, zneklidňovat se, děsit se, lekat se, jednat nerozvážně: nic se neděje, tak proč se plašíš?; neplaš se, je dost času; – lidičky, neplašte se, všecky vás vlak pobere (Herrm) 3. expr. (za kým, po kom) horovat pro někoho, zajímat se milostně o někoho; bláznit se 3: děvčata se za ním plaší; po té holce se budou plašit, až doroste (Hál.) ○ předp. na-, od-, po-, po- se, pře-, roz-, s-, s- se, vy-, vy- se, za- (poza-); → nás. plašívati, plašívati se (o) bez předp.