plac, -u m. (6. j. -e, -u, mn. 1., 4., 7. placy) (z něm.) 1. poněk. zast. ob. volné prostranství, místo; prostranství pro něco vyhrazené n. upravené: přibylo (mu) ve stavení placu (Nov.); – na placu cvičili vojáky na cvičišti; stavební p.; p. táborový (Jir.) (ve vojenském, zvl. v husitském ležení); expr. dát, hodit něco do placu něco zajímavého, veselého vypravovat ap. n. nějak pohostit †2. náměstí: na place divadelním (Něm.), Josefský p. v Praze dnešní náměstí Republiky 3. poněk. zast. ob. stálé pracovní stanoviště; (pracovní) místo: ráno, když ještě spíme, je už na place (Rais) v práci; již jsem zas na place (Herrm.), přen. zdráv, zotaven; – shánět p.; zdrob. k 1, 2 plácek, -cku m. (6. mn. -ccích, -ckách): fotbalový p.; – zast. Betlémský, Kozí p. v Praze; placní v. t.