plachý příd. (2. st. plašší) (*plašný Kronb. aj.) 1. (o zvířatech) prchající před vším nezvyklým; lekavý, bázlivý, bojácný, neochočený, nezkrocený (op. krotký): p-á zvěř; p-á srna; p. pták; p-á laňka, p-á holubička, přen. expr. mladá cudná dívka 2. (vůbec) bázlivý, bojácný, ostýchavý, nesmělý; uzavřený, samotářský: p-é, zakřiknuté dítě; p-é kroky; p. pohled; p-é oči; – p. samotář; p-á duše 3. kniž. prchavý, pomíjivý; sotva znatelný, zcela nepatrný, neurčitý, nejistý, matný: p. stín bílého oblaku (Jir.); p-é štěstí; – p-é světlo měsíce; p. polibek, stisk rukou, přen. nesmělý; p. protest; p-á, matná zvěst (Vrchl.) †4. planý, marný, zbytečný, bezdůvodný: p-é a marné otázky (Prav.) †5. splašený, divoký, divý, nerozvážný: p-ch býků stáda (Vrchl.); národ p. a bezuzdný (Pal.); → přísl. plaše (*plašně Mart.): zvěř p. prchala, p. se usmát; – kniž. p. svitnout; – zast. shluk koní p. zavířil (Heyd.) placho nář.: na dvoře bylo p. (Rais) ticho; → podst. plachost, -i ž.