plachta, -y ž. (2. mn. -chet) (z něm.) 1. velký kus hrubého plátna sloužící k růz. účelům, nejč. k přikrývání n. nošení růz. věcí: nepromokavá p.;vůz, nákladní automobil krytý plachtou; p. na trávu, stanová p.; požární p.; přen. sněhová p. pokrývka; mít svědomí jako formanskou plachtu (Jir.) široké 2. velký kus plátna aj. připevňovaný na stožár n. na ráhno, do kt. se opírá vítr a tím uvádí loď v pohyb: lodní plachty; svinout, rozvinout plachty; vítr nadmul plachty; bílá se p. větrem houpá (Mácha); ♦ vzít, brát někomu vítr z plachet zhatit, hatit mu plány, připravit, připravovat ho o možnost n. příležitost splnit hrozby, provést zákrok proti někomu ap.; hnát někomu vítr do plachet pomáhat mu (i bezděky); pospíchat, mířit plnými p-mi usilovně, rychle; loď. p. ráhnová, latinská, kosá, vrcholová 3. obl. mor. kus zprav. jemnějšího plátna sloužící jako prostěradlo, ubrus ap.: postelové plachty (Mart.) prostěradla; sebrat plachtu se stolu (Glaz.) ubrus 4. nář. plachetka 2, plena 2: Lucie, rozsochatá, v plachtě zaobalená žena (Něm.) 5. expr. něco připomínajícího plachtu velkou plochou; hanl. roucho: p. novin; v ateliéru visely rozměrné plachty velká plátna (ve význ. 3); plachty mračen silné, husté mraky; – hanl. nebyli (apoštolové) v plachtách (Jir.) v ornátech; → zdrob. k 1, 2 plachtička, -y ž.: plachetka v. t.