placka, -y ž. (2. mn. -cek) 1. (nář. placek, -cku m., Nov.) pečený n. smažený pokrm z těsta do plocha a do kruhu rozváleného; těstovitá hmota takového tvaru: bramborové, kukuřičné placky; o smažené placky; pečené samožitné placky; chlebové placky rozpeky; dortové placky; křenová, hořčičná p. (lid. léčebný prostředek); sedí tu jako p. nehybně a zprav. netečně, trpně; – rozválet těsto do placky, na placku do okrouhlého placatého tvaru; nář. ženské v šátkách na placku (Jir.) na pokos uvázaných 2. co připomíná svým tvarem placku: nář. Kačka v placce z modrého šátku (Jir.) v šátku na pokos; poněk. zast. p. posazená nakřivo (Baar) placatá čepice; stav. česká p. ploská česká klenba; zool. velká plochá mořská ryba z příbuzenstva sleďů, vstupující často i do řek; rod Alosa: p. pomořanská; → zdrob. placička, -y ž.: p-y z těsta; přen. lesklé p-y knoflíků