plamenný (řidč. bás. plamný Klášt.) příd. 1. plný plamenů, plamenem hořící, ohnivě planoucí; ohnivý: p-á výheň; p-é pochodně; skákat p-ou obručí; p-á smrt (Mach.) v plamenech; p-á oběť (Ner.) zápalná; p. nepřítel boží (Bezr.) ďábel; přen. jeho naučení bylo p-m písmem v srdci jejich vryto (Něm.) nesmazatelně; p-é moře (Ner.) množství plamenů; p-é oko, p. zrak jiskrný; tech. p-á pec v níž se ohřívaný materiál stýká přímo s plameny; horn. p-é uhlí pálavé; fyz. p-é spektrum pozorované při spektrálním rozboru těkavých látek v nesvítivém plameni, plamenové 2. plameni nějak podobný, např. barvou, leskem, září, žárem ap.: p-á záře červánků; p-á hvězda; p-é paprsky (Něm.); bot. hlaváček p.; dějep. (v heraldice) p-á orlice lemovaná plameny (ve význ. 2) 3. řidč. rozpalující; rozpálený 4, planoucí: p-é víno; – p-á tvář 4. vznětlivý, prudký, nadšený, vášnivý, náruživý; rozněcující, vzněcující, vzrušující; na prudkém, náruživém citu založený; horoucí, vroucí: p. řečník, vlastenec; p-á obhajoba; – p. protest, manifest; p-á výzva; p. pozdrav; – p-é pohledy mužů; p-á smyslnost (Zey.); → přísl. k 2, 4 plamenně: p. rudý; – p. mluvit, milovat; → podst. plamennost, -i ž.