planý příd. 1. (nejč. o rostlině) rostoucí bez lidského zásahu, nepěstovaně; nešlechtěný, divoký 1: p. strom pláně; p. mák vlčí; p-á růže šípek; bot. p. květ v původním složení nepěstované rostliny (op. plný) 2. neplodný, neoplodněný, zast. pustý, neúrodný: p. klas; p. květ hluchý 3, jalový 1; mysl. p-á samice neoplodněná; – zast. p-á pole (Něm., Ner.) 3. nemající účinku; neúčinný, bezvýsledný, jalový 2, neužitečný, zbytečný, marný; nemající vnitřní hodnoty; bezobsažný, prázdný, povrchní, jalový 2, mělký 2, plytký, nicotný, lichý 3: p-á slova; p-á diskuse; p-é sliby, naděje; p. protest; p-é snění; p. život; p-é fráze duté 4; p-é nadšení; p-á zábava; p-é mudrování; p. chlap (Něm.) darebný, špatný; med. p-é neštovice dětská vyrážková nemoc, varicela; liter. p. rým gramatický, rýmují-li se jen koncovky slov (op. štěpný) 4. bezpodstatný 1, bezdůvodný, nepodložený, lichý 4, nicotný: p-á domněnka; p-é obavy; p. poplach; p-é podezření; samé p-é údaje; → přísl. planě; → podst. planost, -i ž.