planouti, pláti (1. j. -ám, -aji) ned. poněk. kniž. 1. hořet (plamenem): planoucí pochodeň; na výšinách planou, řidč. plají ohně; řežavé uhlí plane; přen. deset dní planul boj zuřil; v oku mu planul, plál divoký žár jeho pohled vyjadřoval vzrušení, vášeň; na rtech plály vřelé polibky 2. vydávat jasně zářivé světlo, mít zářivě jasnou barvu, zvl. rudou; třpytit se, lesknout se, zářit, svítit, hořet 4, 5: slunce plane; planoucí barvy duhy; západ plál; oči jí planuly, plály; v okně plály červené muškáty (Boj.) 3. jen planouti (o tváři, těle ap.) být rozpálen; hořet 2: planoucí tváře, hlava; p. v tváři; p. studem 4. kniž. (čím, pro koho, co; ~) být cele zaujat, proniknut, vzrušen něj. prudkým citem; hořet 3, horovat: p. láskou, nadšením, zvědavostí; planul jen pro ni, p. pro vše dobré; plál radostnou a svěží energií (Z. Nej.) 5. (o citu, myšlence ap.) pronikavě se jevit, intenzívně, vzrušeně se projevovat: králův hněv mocně planul; láska plála v jeho pohledu; myšlenka na návrat do vlastí v něm stále plane *6. (o věci) vlát: šátek plane vzduchem jako odlétající plášť (R. Svob.); vlajka nám plá vstříc (Drda) ○ předp. do-, roz-, roze- (se), s-, vz-, za- (poza-); → nás. (k pláti) *plávati