platonický [-ny-] příd. (z řec.) 1. prostý smyslných žádostí, nežádající smyslného ukojení: p-á láska; p. milenec; p-é horování, zbožňování 2. kniž. jen formální, teoretický; nezávazný, neúčinný: p. protest; p-é debaty †3. platónský 1 (Čel., Ner.); → přísl. k 1, 2 platonicky: p. milovat; – p. proklamovat; → podst. k 1 platoničnost, -i ž.