plaziti ned. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) vysunovat (jazyk) z úst: p. jazyk žízní, únavou; bylo horko, až jsme jazyk plazili; p. jazyk na někoho vyplazovat; — plaziti se ned. 1. lézt tak, že se celé tělo n. břicho a končetiny dotýkají země: červi, hadi se plazí; pes se bázlivě plazil; p. se po kolenou, po břiše, po loktech plížit se 2. pohybovat se, vléci se nízko při zemi n. po něj. ploše; táhnout se: kouř, mlhy se plazí kolem stavení; plameny se plazily po střeše; přen. bolest se pomalu plazila až k lokti (Včel.) postupovala; cesta plazící se do dálky 3. růst nízko při zemi n. těsně po něčem: plazící se kleč; po náhrobku se plazí břečťan 4. expr. pomalu, namáhavě se pohybovat; (o čase) pomalu ubíhat; vléci se: p. se do kopce; – život se plazí lenivě, neplodně (Svět.) 5. expr. (před kým; ke komu) nadmíru uctivě, poníženě se chovat, být podlézavý; podlézat: není třeba se před nikým p.; p. se k pánům 6. expr. bídně se plahočit, uboze žít: p. se světem; bídně se plazil životem ○ předp. do- se, od- se, pro- se, pře- se, při- se, roz- se, v- se, vy- (povy-); → nás. plazívati, plazívati se (o) bez předp.